ORANSSI PAZUZU - Muuntautuja
Opravdu elektrizující dílo, při kterém mi vstávají chlupy na těle. Vlastně je to úplně debilní elektronický galimatyáš, ale ta atmosféra, ta atmosféra.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Banda tohoto jména mělo doslova a do písmene raketový start, neboť se pyšnila přízviskem all-star. Popravdě, jejich Chapter One bylo lehce nadprůměrným hevíkovým zářezem, sice s hvězdnou soupiskou (připomeňme Mika Terranu a Chrise Cafferyho), ale i když bábě přiděláte trysky, Grippen z ní není. Druhé kapitole jsem se pro jistotu vyhnul a tak zakopávám až o třetí.
Z hvězdného tělesa se stal čistě německý kvartet velice schopných muzikantů, doplněných o hostujícího klávesáka Dona Aireyho (ex-OZZY OSBOURNE) a zdá se, že METALIU řidší hvězdné nebe jde jenom k duhu. Úvodní blok skladeb však nečrtá kontury ničeho monstrózního, spíše se jedná o pěkně řídký odvar s podivným chuťovým ocasem. Všechno započíná patřičně heroické intro s patetickým ženským recitálem a maršovým podbarvením, které následně přeroste v titulní flák Revenge Of Tizona. Nebudeme si nic namlouvat. Když si odmyslíte excelentní sound, který disponuje absolutní vyvážeností a plasticitou, zbývá už jenom prapodivně křečovitý hevíkový riff bez hlavy a paty, plus refrén-hermafrodit, odzpívaný na hranici výškových možností jinak suverénního Henninga Basseho. Entreé do dalšího fláku In The Name Of Blood obstarává mrmlající basa a mocné klávesové hradby, zkrátka Kiss Of Judas verze 1200. To jste jim pane Tolkki neměl dělat, oni by na to určitě časem přišli také... Skladba samotná je velice slušně nakopnutá, vydařil se refrén s křiklavými sbory, které imitují „vorióry“ MANOWAR. No, kdož jsi bez viny... Znáte to, ne? Votana Votanoviče by dozajista potěšil svěží výplach Rasputin, ukrytý pod číslem tři. Divé výjezdy kytar, vícehlasné bridge a konečně pořádně chytlavý popěvek v refrénu, jen očekávaný rusofilní motiv nepřichází. Stoupající úroveň Hero Nation potvrzuje úsečný flák Odin´s Realm s pořádně ostrými záseky kytar a zvonivým klapkostrojem. Refrén chytře propojuje vláčnější náběh s pádnějším frázováním. Pic kozu do vazu.
Accused To Be A Witch rovná se drsný vypalovák ve středním tempu s refrénovým echem Basse – řvoucí sbor. Byli jsme před ním, budeme i po něm. Zato první dynamit v trenkách – Throne In The Sky. To je nadržený speed metalový samec, který chytne a nepustí. Není to žádná věda, prostě dva kopáky, proklatě rychlý riff a vykřičené sbory. Stejné říjení přivodí speedařům následující hymnus Odyssey, který disponuje skvělým kytarovým motivem a velice ponurými chóry. Sošná potemnělá pecka! Fate Conqured Power a na scéně konečně i nepostradatelné hammondky. Kvalitní hopsačka, ale úroveň klesá. Balada Infinite love je velice zdařilým zhudebněním shakespearovského tématu „dvé milenců veronských“. Chytlavý a něžný duet kontra ponuré, perkusemi zamračené spodky. Cajdák s vlastním ksichtem! A Hero Nation zakončujeme hymnou, zovoucí se Hero Nation. Jak prozaické! Heroické sbory, čertovsky chytlavá melodie, kvalitní zpěvný refrén na rozloučenou. A aby nikdo nemohl mrmlat, tak navrch dostáváme ještě utajený bonus Heart Of The Tyger, což je kytarová verze klavírního opusu na počest jakéhosi gloriózního boxerského šampióna. Kvalitní, nadupaný, klavírem a fanfárami ověšený, hard rockový kus, říkající si o místo v nějakém hollywoodském „boxing-movie“.
Tak vida, pak že patos a klišé musí být jenom pro zlost. Stačí instrumentálně nadaní kovkopové, trocha ocelových polibků můz a máme kvalitní Metaliánský počin, který libě zavoní všem fandům kovové tíže a proklatě rychlé melodiky.
P.S. Pokud ve Vás název alba budí podezření, že se jedná o anální sondu bohatého strýčka Sama a jeho neohrožených robat, buďte bez obav. Název se úzce dotýká textů, které pojednávají o mytických a bájných hrdinech. Takže žádní NYhasiči a NYpolicajti...
Tak vida, pak že patos a klišé musí být jenom pro zlost. Stačí instrumentálně nadaní kovkopové, trocha ocelových polibků můz a máme kvalitní Metaliánský počin, který libě zavoní všem fandům kovové tíže a proklatě rychlé melodiky.
7,5 / 10
Mathias Lange
- kytara
Lars Ratz
- basa
Henning Basse
- vokály
Michael Sounso
- bicí
1. Source Of Souls
2. Revenge Of Tizona
3. In the Name Of Blood
4. Rasputin
5. Odin's Spell
6. Accused To Be A Witch
7. Throne In The Sky
8. Odyssey
9. Fate Conquered the Power
10. Infinite Love
11. Hero Nation
Hero Nation-Chapter Three (2002)
State Of Triumph-Chapter Two (2000)
Millenium Metal-Chapter One (1999)
Vydáno: 2002
Vydavatel: Massacre Records
Stopáž: 57:52
Produkce: Lars Ratz
Studio: Tornado Studios (GER)
-bez slovního hodnocení-
Opravdu elektrizující dílo, při kterém mi vstávají chlupy na těle. Vlastně je to úplně debilní elektronický galimatyáš, ale ta atmosféra, ta atmosféra.
Podzimní nápor zajímavých doom/death metalových nahrávek pokračuje. Tohle je jako návrat do undergroundu devadesátých let. Zastřený, špinavý zvuk. Kráska a zvíře. Hřbitovní atmosféra za bezměsíčné noci.
Další kapela se 4 křížky na krku a jen s několika málo řadovkami na kontě. Tato přichází po 20 letech a nelze od ní očekávat žádné novoty. Pěkně postaru zahraný thrashový sekec nabídne zručně seskládanou kolekci, která potěší a krev rozproudí.
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.
Daniel Cavanagh doslovne cituje svoju ex. kapelu a tento album je pokračovaním jeho poslednej tvorby. Jedná sa o príjemnú emotívnu a ľahko plynúcu nahrávku, ktorá síce nevybočuje z autorovej rady nálado tvorných albumov, ale tak nejak zahreje pri srdci.
PYRRHON svůj neortodoxně výstřední death metal plný vřískavé a disharmonické překombinovanosti možná konečně ukočírovali tak, že mi to začíná dávat smysl. Stále je to dost schizofrenní produkce na hranici stravitelnosti, ale tady již to dokážu ocenit.
Čím více "Absolute Elsewhere" poslouchám, tím více jsem přesvědčen, že tahle cesta není pro BLOOD INCANTATION tou správnou. Skladatelsky vysoce ambiciózní projekt, který však jako celek úplně nefunguje. Zatracování nezaslouží, oslavné ódy ale také ne.